Cestovní Václavák

V minulých příspěvcích jsem popsal část naší loňské cesty po USA. Skončil jsem kdesi v New Yorku, takže se vůbec nedostalo na Floridu, kde jsme strávili další parádní týden.

Podobné je to i s mapou, kterou jsem dnes téměř po roce objevil ve svých odkazech a kterou přikládám níže. Zobrazuje přibližnou trasu naší okružní cesty z Bostonu k Niagarským vodopádům a zpátky. I přes hodně proměnlivé počasí to byl nádherný zážitek, na který často vzpomínáme.

Zvětšit mapu

Koukám, že od posledního příspěvku už utekl celý týden. Za tu dobu se toho událo opravdu hodně. Bez nadsázky by se dalo říct, že se přehnal celý hurikán událostí.

Tak především se nám zkazilo počasí. Minulou sobotu jsme si ještě podle plánu stihli prohlédnout historickou vesnici Old Sturbridge Village, ale na cestě po Interstate 90 k Niagarským vodopádům už bez přestání pršelo. Počasí nám bohužel nepřálo ani při nedělní prohlídce vodopádů, aspoň jsme ale pořádně využili nafasované pláštěnky… Niagarské vodopády víceméně splnily naše očekávání, jediným velkým překvapením tak zůstalo větší než malé množství Indů na téhle americké atrakci. Doteď se nám nepodařilo zjistit, čemu Niagáry za takovou indickou pozornost vděčí.

Naše další cesta směřovala přes nikterak zajímavé Buffalo k Finger Lakes, což je skupina podlouhlých jezer jižně od Interstate 90. Zdejší venkovská krajina se nám moc líbila a noc v kempu s výhledem na jedno z jezer proto znamenala příjemné zpestření dlouhé cesty.

Další noc už jsme strávili ve Vermontu (předtím jsme se pohybovali ve státě New York), konkrétně ve státním parku Woodford poblíž městečka Bennington. A tady v úterý ráno zase začalo pršet…

Déšť nás pak provázel až k Bostonu, kde nás donutil bližší prohlídku univerzitní čtvrti vyměnit za brzké ubytování v motelu. Ve středu jsme pak již za slunečného počasí vrátili půjčené auto a ocitli se znovu „na ulici“. Bohužel se ukázalo, že sehnat na poslední chvíli ubytování v Bostonu dostupné pomocí MHD a pod nějakých $200 asi nejde, takže jsme nakonec odpoledne strávili prohlídkou krásného centra a v noci absolvovali přejezd do New Yorku. Při té příležitosti jsem si také pořídil parádní objektiv 18–200 od Nikonu, kterým prošly už některé z nových záběrů na Flickru. Boston je opravdu krásné město, škoda, že nám na něj nezbylo víc času.

A to už se blížíme přítomnosti. První den v New Yorku započatý již po šesté ráno jsme totiž celý strávili v Central Parku čekáním na odpolední check-in v hotelu, abychom pak 14 hodin v kuse prospali v naprostém kómatu. Včerejšek byl naopak poměrně akční – prošli jsme pár známých míst mezi mrakodrapy, koupili lístky na baseball v podání New York Mets (vs. Atlanta Braves) a… Dočkali se dalšího deště. Ten bohužel začal ve dvě odpoledne a dosud neskončil, což mimo jiné vedlo k tomu, že jsme dvě hodiny seděli zbytečně na stadiónu, abychom se dozvěděli, že hra se kvůli počasí ruší. Dalších 45 minut jsme strávili ve frontě na vrácení peněz za lístky. Pech.

Zbývá tedy jen otázka, co bude dál. To ale bohužel nikdo neví, jisté je jen to, že za 10 hodin odlétáme do Miami a za další týden zpátky do Prahy. Mezitím chceme zase půjčeným autem procestovat Floridu a snad si i užít nějaké to sluníčko na pláži.

Na závěr přidávám tradiční odkaz na fotky, za týden snad budou další.

Abych byl upřímný, když jsem psal svůj předchozí spot, ani jsem nedoufal, že ještě o své letošní cestě po USA něco dalšího napíšu. Ne, že bych nechtěl, ale zkušenost mluví jasně: Na cestě není jistota dostatku času, elektřiny, internetu ani chuti. Nakonec jsem si od každého trochu našel…

A dokonce jsem se nemusel moc snažit. Stačilo se ubytovat v motelu Public House jen pár mil od dálnice Interstate 90, která nás právě vede z východního pobřeží USA do Buffala a k Niagarským vodopádům. Poblíž našeho dnešního nocoviště je navíc Old Sturbridge Village, což je skanzen představující originální vesnici z třicátých let 19. století. Určitě si ho zítra nenecháme ujít.

Obecně se dá říct, že kromě jednoho dne neplánovaně stráveného v Paříži (Čas na přestup byl nereálně krátký. Nevím, jestli si příště zase půjdu pro letenky do Invie.) jedeme podle plánu. V pondělí a úterý jsme prochodili boty v New Yorku, kde jsme zakusili jak sváteční mrtvo na Labour Day, tak tradiční mumraj všedního dne. Následoval přesun autobusem do Bostonu, kde jsme si na týden půjčili auto a vyrazili na Cape Cod.

Auto nás mimochodem přišlo nakonec celkem draho, když jsme doplatili na rezervační systém Enterprise, který na vybrané celkově dražší pobočce ukazoval nulové Underage Fee (poplatek placený řidiči pod 25 let). Místo nuly jsme ale zaplatili standardních $25 za každý den, takže se půjčovné na týden nakonec vyšplhalo na nějakých $580. Když to člověk vynásobí kurzem slábnoucí koruny…

Co už ale, peníze navíc jsme zařadili do kolonky utopených nákladů, projeli celý Cape Cod až do městečka Provincetown a dnes pokračovali do Newportu ve státě Rhode Island. Obojí vřele doporučuji – Nová Anglie, kam obě zmíněná místa patří, se vyznačuje poklidnou atmosférou, příjemnou architekturou a historickým nádechem. Na Cape Cod na vás navíc čekají pěkné pláže, projít se můžete po některém lesním trailu a v důchodu bych sem určitě vyrazil na golf spojený s večerním čajovým dýchánkem.

Co napsat na závěr? Kdyby mi dnes náhle nepřestal fungovat objektiv u foťáku, dalo by se konstatovat, že všechno probíhá hladce. I přes tuhle nepříjemnost ale fotíme všechno důležité, podívat se můžete v sekci fotky nebo přímo na Flickru.

Prozatím se loučím a přeji vám hezký den…