Cestovní Václavák

Jsem tu teprve chvíli a zatím poznávám jen New York, přesto už jsem si všiml tolika zajímavostí a odlišností od naší kultury, že se chci o ně s někým podělit. Odnesete to vy, čtenáři Cestovního Václaváku. Jedná se o drobnosti i zásadní odlišnosti a protože dojmů je opravdu hodně, rozdělím jsem je do dvou (a nakonec možná ještě více) spotů.

1. Všechno je tu větší. Domy, ulice, auta, obchody, prostě všechno. Vlastně i lidi. Člověk si po chvíli docela zvykne, i tak tomu ale občas nemůžu uvěřit, když obrátím hlavu vzhůru a vidím štíhlé linie všech těch mrakodrapů.
2. New York nejde vyfotit. Největší vliv na to má asi předchozí bod, každopádně zatím mi připadá, že fotky nikdy nezachytí zdejší život tak, jak ho vidím okolo sebe. Určitě je to i tím, že zdejší specifická kosmopolitní atmosféra „visí ve vzduchu“ a vliv na ni má tolik faktorů, že se do jednoho obrázku prostě nemůže vejít.
3. Označení Melting pot, které se pro New York občas používá, sedí jako prdel na hrnec. Potkáte tu lidi všech barev, velikostí, náboženského vyznání i zájmů. Už jsem viděl pouliční herce, transvestity, homosexuály… Cokoliv vás napadne. S tím souvisí i následující dva body.
4. Lidé se tu chovají zcela přirozeně. V parku provozují jogging s iPodem na uších nebo jógu, potkal jsem taky několik lidí, kteří si jen tak na přelidněné ulici sami pro sebe tancovali. Každý se obléká po svém, spousta lidí nosí velká tetování a vypadá to, že si nikdo na nic nehraje.
5. Zároveň jsou tu lidé hodně přátelští. Stačí se někam posadit a můžete se spolehnout, že si s vámi někdo začne povídat. Většinou se jedná o povrchní konverzace, ale i tak vás občas potěší, že s někým můžete prohodit pár slov. Lidé tu obecně hodně komunikují a komunikaci vyhledávají.
6. I když to dřív bylo asi výraznější, barva pleti tu stále o člověku něco vypovídá. Lidé v nekvalifikovaných službách (dozorčí v metru, hlídači, pokladní, taxikáři, řidiči apod.) jsou skoro vždycky černoši a v rolích uklízečů a dalších „špinavých“ povolání je doplňují také hispánci. Bělocha v podobné práci téměř nepotkáte, zato na Wall Street jich je v oblecích spousta. Rozhodně neříkám, že je to pravidlo, jen to na mne zatím takhle působí.
7. Američané mají rádi klimatizaci. Zatímco venku je přes 30 stupňů, ve všech interiérech je přibližně polovina. To je při delším pobytu docela příjemné, nikoliv ale ve chvíli, kdy člověk musí několikrát za sebou přejít dovnitř a zase ven. Potom se z toho stává nedobrovolné otužování ve stylu skotských střiků. Ještě horší je situace v metru, kde musíte nejdřív čekat na dusném nástupišti s teplotou vyšší než venku na slunci a následně vstoupit do vozu, který by se nemusel stydět za označení ledárna.

To je prozatím vše, další dojmy (kterých mám v poznámkách ještě asi 2× tolik) sepíšu zase později. Teď tu mám půl desáté, tak raději vyrazím sehnat něco k jídlu a asi si udělám procházku v Central Parku. Hezký den všem!