Cestovní Václavák

Už je to osm dní, co jsem přiletěl do San Diega, tak je na čase zase začít psát. Pomalu se tu usazuju a zvykám si na místní specifika (např. televize s úhlopříčkou 62" a 300 programy, před kterou právě sedím), myslím, že se to poddá. Když se poddala i automatická převodovka…

Ano, pochopili jste správně, dnes bych vám rád napsal několik poznámek o nástrahách místní dopravy (autem). Závorky používám záměrně proto, že na místní úrovni se tady v Californii jinak než autem necestuje. Každá rodina tu má dvě a více aut a podle typu auta většinou poznáte, kterému členu rodiny patří.

V garážích amerických rodin parkují…

• SUV nebo minivan (MPV). Tohle je auto pro ženské. Poznáte to, když jedete kolem hřiště plného maminek s dětmi a nevidíte jediný sedan. Do těhle užitkových aut se musí vejít děti, nákupy a k tomu by měla být bezpečná. Esjůvíčka tohle víceméně splňují, veny jsou naopak pojízdné rakve. Aspoň tak mluví testy bezpečnosti. Rodiny s více dětmi mívají ty největší verze osobních aut, jako jsou Cadillac Escalade nebo nějaké to GMC.
• Sedan či limuzína. Auto pro chlapy. Značky se různí, ale dozvěděl jsem se, že Mercedesem či BMW se tady člověk moc nevytáhne. Pokud chcete ukázat, že máte peníze, raději investujte do nějakého supersportu (Ferrari, Lamborgini apod.) nebo některé hodně luxusní značky (Maserati, Bentley, Rolls Royce).
• Menší (na místní poměry) sedany a hatchbacky. V těhle drobcích uvidíte jen mlaďochy, Indy a případně mohou sloužit jako náhradní auta pro celou rodinu. V každém případě, když píšu hatchback, nemám na mysli auto velikosti Fabie, ale přinejmenším Oktávky. Modely jako Ford Ka či Fiesta, Seat Ibiza a podobné se tu vůbec neprodávají. Pokud je na silnici uvidíte, za volantem hledejte Mexičana.
• Pickup trucky. Oblíbená auta mladých mužů a stavebních firem. Sice to žere přes 15 litrů na 100 km, ale co, benzín je tu za necelou dvacku za litr, tak co si dělat vrásky, že? Na kapotu naložíte co potřebujete, o auto se nemusíte moc starat a když nabouráte? Nějakou tu limuzínu smetete celkem bez potíží…

Další typické případy mě už nenapadají, pokud se vám nějaký vybaví, podělte se o něj v komentářích. Pokud by se chtěl někdo zeptat, tak motorky tu téměř nejezdí. Ani se nedivím, mezi všemi těmi obrovskými auty bych se asi taky necítil moc bezpečně.

Čím tu krmí své motorové miláčky

V podstatě výhradně benzínem, diesel je spíš výjimkou. A věřte tomu, že motory jsou tu pořádně žíznivé. Pokud si chcete udělat obrázek, porovnejte americké a české webové stránky prodejců aut. Výjimkou tu rozhodně nejsou motory o objemu tři a více litrů, na dálnici mě často předjíždí auta jako BMW 545 (objem 4,5 litru) apod. Nechci vědět, kolik to chlapcům žere, ale řekl bych, že na návštěvě u benzínky budou poměrně často.

A jak to chodí, když už tam přijedou? Žádné natankuj a pak zaplať. Hezky nejdřív vložit kartu, pak natankovat a nakonec si odebrat účet. Abych byl přesný, můžete platit i hotově, ale rozhodně předem. Nejdřív si na prodejně (podobné jako u nás) zaplatíte určitou sumu a následně vezmete benzín přesně v předplacené hodnotě. S plnou nádrží se tu vejdete do 1000 Kč, současná cena je mírně přes tři dolary za galon (necelé 4 litry).

Uvedená cena se přitom týká všech druhů benzínu. Celkem se tu prodávají tři a zmlsaným Evropanům asi budou připadat ujeté. Mají totiž 87, 89 a v případě honosně nazvaného Premium 91 oktanů. Právě oktanovým číslem 91 se tu pyšní například prémiový Shell V-Power, který má v Evropě běžně oktanů 98. Když už jsme u Shellu, právě u téhle benzínky jsem potkal pro mě nový reklamní formát:

1. V tankovacím stojanu je zabudovaný displej. Zapne se a přivítá vás, když uchopíte tankovací pistoli.
2. Celou dobu tankování vás masírují reklamy.
3. Tankovací pistoli zasunete zpět, thank you a drive carefully.

Další zajímavosti

Je toho ještě hodně, co by se dalo o ježdění po amerických silnicích povídat. Předjíždí se tu z obou stran, doprava můžete odbočovat i na červenou a silnice mají tolik pruhů, že se nám o tom v ČR ani nezdá. Ty jsou navíc často postavené v mnoha úrovních nad sebou, takže pak tvoří spletité industriální obrazce.

Vzdálenosti v mílích a automatické převodovky jsou už notoricky známé, z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že do města je to opravdu pohodlné. Lepší kontrolu nad vozem si ale užijete s manuálem, ačkoliv, jak jsou na tom novější automatické převodovky (sám sedlám Volkswagen Jetta z roku 1999), vlastně zatím nevím.

O textových značkách už jsem psal minule, takže posledním zastavením budiž chování řidičů. Ti sice očividně nedávají na silnicích velký pozor, ale zase nikam nespěchají a jsou relativně ohleduplní. Na dálnici si každý drží svůj pruh, žádné závodění. Menší silnice tu dokonce ani nemají žádné hlavní a vedlejší, existují jen stopky a platí pravidlo First In, First Out.

Tak mi drže palce, ať nenabourám. ;-)